My Little Dashie 2 - 3. My Little Brony

Ráno proběhlo tak, jako kdysi, než Dashie odešla.
Sedli jsme si společně k snídani. Já na gauč a ona na svoje oblíbené křeslo. Já jsem měl kakao s chlebem. Pro Dashie jsem byl ještě brzo ráno natrhat nějakou trávu a pampelišky, aby měla čerstvé jídlo.

Pýtala se mě, co je v mém světě nové, avšak musela se uspokojit s jednoduchou odpovědí, že nic.

Po snídani jsme měly naplánovaný výlet. Měli jsme jít na procházku do lesa. Do toho stejného lesa, kde jsme se s Dashie před několika roky po naší hádce smířily.
Venku bylo příjemné teplo a foukal studený vánek.
Chystal jsem do ruksaku nějakou vodu a jídlo na cestu, když v tom někdo zaklepal.

Přešel mi mráz po zádech. Kdo to může být? Měl jsem podobný pocit, jako když pro Dashie přišla Celestia spolu s jejímy přítelkami. Podíval jsem se na Dashie. Jenom kývla hlavou a vyletěla do svého prázdného pokoje.
Přistoupil jsem k dveřím a optal jsem se, kdo tam je.

"Otevři ty dveře, to jsem já, Sam! Jsem tu, jako jsme se dohodli, že si pustíme nějaké ty staré MLP epizody." Opět mi proběh mráz po zádech. Jednak kvůli úlevy, že to není Princezna Celestia, nebo jiný poník, ale aj z toho, že jsem zapomněl na to, že jsem zapomněl na jednoho střeleného kamaráda z práce, kterého jsem pozval ke mně, aby jsme se společně podívaly na staré díly MLP:FiM. Ale kvůli jedné vlastnosti jsem ho tu za žádnou cenu nechtěl teďka pustit – byl UltraBrony !!!!!

V hlavě mi prolétlo několik věcí, které by se mohly stát, kdybych ho tu pustil.
Buď by nějak omylem Dashie zranil, či by se radostí zbláznil a dostal infarkt nebo něco jiné.

„Promiň Same, ale teď se to nehodí. Mám tu návštěvu" řekl jsem mu.
„Máš tu dračici co? Ty jeden kaňoure" s úsměvem se mě zeptal. Krom poníků měl rád také draky, proto asi něco plácal o dracích.
„Ehhhh, ano. Mám tu návštěvu ženského pohlaví, která je mi hodně blízká, takže budeme muset naší schůzku odložit" odpověděl jsem mu doufajíc, že odejde.
„Ok, tak ti držím palce".
Daly jsme si brohoof a odešel.

Zavřel jsem dveře, a oddychl si. Moje srdce bušilo, jak kdybych běžel maratón.
Zavolal jsem na Dashie, že je všechno v pohodě, že už odešel.
A v tu zase zaklepal.

„Tvoje baba se jmenuje Dash ???" optal se mě Sam tak zvědavě.
„Ehhh, eeeeyup. Ale řekl jsem, že už by jsi měl jít" odpověděl jsem mu trošku naštvaně.
„Ty jeden bastarde! Vždy si najdeš nějakou spešl babu. Já bych chtěl taky nějakou kočku se jménem mé oblíbené postavy" a konečně odešel.
Po druhý jsem zavřel dveře, a řekl si, že i kamarádství má své stinné stránky. Ale Sam byl můj nejlepší přítel. Dash se mě optala, kdo to byl. Tak jsem jí o něm vyprávěl, že je to můj přítel z práce, a že si na něj musí dávat pozor, protože nevím, co by Brony dělal, kdyby viděl živou postavu ze svého oblíbeného seriálu.

I když Dash trochu protestovala, protože se vždy chtěla poznat se svým fanouškem.
Kdo ví, co by se stalo. Nějací úchylní broníci by možná reálného poníka ze seriálu chtěly znásilnit, ale nikdy jsem o takových věcem před Dashie nemluvil, protože jsem nerad mluvil o stinných stránkách tohoto světa.

Když už nebylo po Samovi vidu, ani slechu, rozhodli jsme se, že už je čas vyrazit na ten výlet.

Šly jsme, teda já jsem. Dashie si užívala pěkné počasí, a přeháněla se mezi mraki s větrem, a robila při tom všecky možné, aj nemožné triky. Byl jsem rád, že byla šťastná, nikdy jsem nic víc ani nechtěl.

Po půlhodině jsme konečně našli malý palouček, kde jsme dali deku, rozložili jídlo a pití. Sebral jsem sebou také nějaké ty společenské hry. Dash jich hrála ráda, samozřejmě hlavně, když vyhrávala.

Po obědě a po pár hrách, z kterých většinu jako vždy vyhrála Dashie, jsme si lehli vedle sebe na deku a odpočívali. Byl to velmi dobře strávený den. Oba jsme se cítili šťastný, teda aspoň jsem doufal, že je Dashie je tak šťastná jako jsem momentálně já.

"Au." Něco mě trefilo do hlavy. Posadil jsem se a podíval se na předmět vedle mě.
Byla to šiška a Dashie už neležela na dece. Odrazu do mně udeřila další, tentokrát do zad. Ohlédl jsem se. Asi deset metrů odemně stála Dashie a kopýtka měla plné šišek.

"Taťko, tref mě pokud to dokážeš!" a hodila po mne další. Tentokrát jsem však stihl uhnout. Rychle jsem chytil nejbližší šišku a hodil ji po ní. Samozřejmě stihla uhnout. Spustila se šišková válka.

Chvíli jsme se šiškovali, no potom Dashie vyletěla a schovala se do koruny stromu.
"Máš výhodu, ty můžeš lítat a já ne. To není fér!"
Slyšel jsem její chychot. Občas na mně vyletěla nějaká ta šiška, ale vždy jsem stihl uhnout.

Pozoroval jsem koruny, aby jsem viděl, kde se schovává, až jsem si všiml, jak se něco hemží v koruně. Namířil jsem a - "Na co tu střílíš?" Odskočil jsem. "Co tu děláš, Same?"